Vesuv

Vesuv je asi jednou z nejznámějších sopek, minimálně u nás v Evropě. Není divu, vždyť leží v místech, kde se rodil jeden z proudů evropské civilizace, popis jeho výbuchu je součástí klasické literatury, a právě díky němu se nám dochoval unikátní soubor vykopávek antického maloměsta.Vesuv je charakterictický už svým tvarem. 1281 metrů vysoký hlavní kužel s vrcholovým kráterem je ze severu lemován téměř půlkruhovým skalním hřebenem Monte Somma (1132 m), pozůstatkem někdejší kaldery, kterou hlavní kužel z části vyplnil. Při pohledu z Neapole i z Pompejí tak má Vesuv vrcholky dva. Se svými 1281 metry je Vesuv více než o polovinu nižší než Etna, ale jeho vazká láva jej činí mnohem výbušnější. Z obrovského hlavního kráteru stále stoupají sirné dýmy a v blízkosti vrcholu josu horká místa, že je možné uvařit na kamenech vajička.

Asi v jednu hodinu odpoledne 24.sprna 79 n.l. uslyšeli obyvatelé malých římských měst, rozesetých kolem Vesuvu, veliké spící sopky u Neapolského zálivu v jížní Itálii, strašlivý hřmot. Podle dobových svědectví sice byli lidé vyděšeni, ale věřili, že ve svých domech budou v bezpečí. Exploze, která následovala, měnila roztavený kámen v pemzu a popel, který doslova pršel na městečka tohoto rušného pobřeží. K půlnoci aktivita sopky vzrostla a rodiny s Herculanea, města, které leželo pár kilometrů na západ od pobřeží, začaly opouštět své domovy, aby vyhledaly jedinou možnost záchrany-moře. Náhle sopka vychrlila obrovský oblak popela, který se hrnul k městu, následovám ohnivým jazykem roztavené horniny. Dokonale zachované kostry, objevené v domech blízko přístavu, svědčí o tom, že oběti měli jen málo času, aby pochopily co se děje - někteří lidé zemřeli jeden druhému v náručí, zatímco jiní umírali na útěku. Další vlny pohřbily město pod vysokými vrstvami popela a kamení, a tak zůstalo až do doby, kdy začaly vykopávky, jež v Herculaneu pokračují dodnes.