Florencie

Florencie, starobylá metropole Toskánska, je dnes hlavním městem stejnojmenné italské provincie, sídlem univerzity a arcibiskupa. Jestliže ve starověku byla Itálie pod vlivem Říma, od středověku až po novověk byla středem duchovního rozvoje většinou Florencie, zde také dosáhlo rozkvětu italské umění. Město má v současnosti okolo 470 000 obyvatel a ročně musí zvládnout nápor více než 6 miliónů turistů.V průběhu 3000 let od údajně prvního osídlení města kolem r. 1000 př. n. l. se centrum Florencie téměř nezměnilo. S příchodem barbarů Florencie byla nejdříve obléhána Ostrogoty, kterým se ji ale nepodařilo dobýt. V r. 539 město obsadili Byzantinci a v r. 541 jej dobyli Gótové. Za stěhování národů bylo město téměř zničeno a vzpamatovalo se až za vlády Langobardů a Karolinské dynastie, když se Regnum Italiae stalo franskou provincií. V r. 845 sjednotil syn Karla Velikého Lothar hrabství Fiesole a Florencie a založil zde jednu z devíti teologických škol v Itálii. Byly postaveny kostely San Miniato a Santi Apostoli a baptisterium. Kolem r. 1000 došlo k události, která předurčila následný rozmach města - markrabě Hugo přeložil vládní sídlo Toskánska z města Lucca do Florencie. V roce 1115 se stala Florencie prakticky samostatným městem, ale oficiálně až v roce 1183.

Ve 14. st. bylo město postiženo několika zničujícími přírodními katastrofami a velkým hladomorem. Morové epidemie zmenšily počet obyvatelstva na polovinu. Počátkem 15. st. získala Florencie přístup k moři tím, že dobyla města Cortona, Livorno a nakonec i Pisu. Jen pyšná Siena byla ke státu Medicejských připojena až v r. 1555. V roce 1737 připadlo město habsbursko-lotrinské dynastii, která zde vládla až do roce 1859. Byl to především druhý habsburský velkovévoda Petr Leopold, který změnil Toskánsko v moderní stát. Součástí sjednocené Itálie se město stalo v rroce 1860, v letech 1865 - 1871 byla Florencie dokonce jejím hlavním městem. 19. st. znamenalo nový hospodářský rozmach. Florencie se přiřadila k těm šťastným městům, která nikdy nebyla dotčena válkou. Až v r. 1944 se pokusili vojáci wehrmachtu zadržet nápor spojenců tím, že vyhodili do povětří mosty na Arnu. Ideje fašismu se sice Florencii nevyhnuly, ale naštěstí nezanechaly žádné vnější stopy.

Památek je ve Florencii, i díky její bohaté historii, bezpočet. Projít všechny památky by bylo opravdu na dlouho a ani za pár dní se to nedá stihnout. Skvostem a dominantou města je bezesporu Dóm Santa Maria del Fiore. Jde o obrovskou a nádhernou katedrálu, jež je postavena v gotickém stylu, avšak má renesanční kupoli. Má tak obrovské rozměry, že se stala čtvrtým největším kostelem v Evropě. Ke slavnému dómu patří i Giottova zvonice, která pro změnu patří k nejslavnějším zvonicím v Itálii.

Pro milovníky malířského umění jistě bude zážitkem návštěva Galerie Uffizi, ve které najdete bohatou sbírku obrazů a hlavně slavný obraz Svatá rodina od Michelangela. Neméně krásné je pak náměstí Piazzale Michelangelo, které leží na kopci a může nám tak poskytnout krásný výhled na celou Florencii. Santa Croce je zase slavná bazilika, která dnes představuje komplex muzea, náhrobků a kaplí. Náhrobky zde mají například Michelangelo Buonarroti, Leonardo Bruni, Galileo Galiei nebo Gioacchio Rosini. Nejkrásnějším místem Florencie je však Náměstí Signoria. Na každém jeho koutu najdeme slavné sochy jako socha Davida (jedná se však o kopii), socha Cosima I. Medicejského, Donatellovo sousoší či sochu Perseuse. Dalším skvostem náměstí je pak Neptunova kašna.